We use cookies to distinguish you from other users and to provide you with a better experience on our websites. Close this message to accept cookies or find out how to manage your cookie settings.
Published online by Cambridge University Press: 20 March 2017
On 26 October 1928 Paris was witness to a gala opera performance some sixty years in the making: the city’s first staging of Bedřich Smetana’s The Bartered Bride (1866). Organised under the auspices of the Czechoslovak embassy, joined with the tenth anniversary celebrations for the foundation of the First Czechoslovak Republic, and promoted as a marker of French-Czechoslovak cultural ties, the event constituted a triumph for Czech opera in one of the interwar period’s most important European cultural centres. The Paris premiere of The Bartered Bride allows for a detailed examination of two distinct but interconnected issues: the status of Smetana’s opera as political, ideological and national symbol for the nascent Czechoslovak state, and the diplomatic relationship between interwar France and Czechoslovakia.
Christopher Campo-Bowen, University of North Carolina, Chapel Hill; cbowen4@gmail.com. The research for this project was completed with the assistance of the Jan LaRue Travel Fund of the American Musicological Society. Early versions of it were presented at the American Musicological Society Southeast Chapter meeting and the Fifteenth Annual Czech Studies Workshop at the University of North Carolina, Chapel Hill. I am grateful to Annegret Fauser and Andrea Bohlman for their assistance with various translations and revisions to drafts of this article, as well as to the staff of the Czech Museum of Music, the Bedřich Smetana Museum and the Ministry of Foreign Affairs in Prague, especially Marie Šťastná, Olga Mojžíšová and Markéta Kuncová.
1 ‘Také s kulturního hlediska si Francie i po světové válce zachovala své dominující postavení. Upozorniti na sebe Paříž v některém kulturním oboru znamená do jisté míry upozorniti na sebe celou kulturní Evropu.’ Štefan Osuský, memorandum, 15 April 1929, I. Section 1918–39, box 85, Ministry of Foreign Affairs, Prague. All translations are my own.
2 ‘Vůdčí postavení, které Francie zaujímá ve světové politice, přimělo mnohé evropské státy, aby věnovaly Paříži obzvláštní pozornost s hlediska propagačního … Úkoly, které na vyslanectví doléhají také s hlediska propagačního, jsou tudíž rovněž zcela mimořádně veliké.’ Osuský, memorandum, 15 April 1929.
3 See Bek, Josef, ‘Mezinárodní styky české hudby 1918–1924’, Hudební věda 4 (1967), 397–419 Google Scholar, esp. 412–14.
4 See ‘Přehled úřední činnosti v II. pololetí 1928’, 1–3, I. Section 1918–39, box 82, Ministry of Foreign Affairs, Prague.
5 For an account of this process, see Přemysl Pražák, Smetanova Prodaná nevěsta: Vznik a osudy díla (Prague, 1962), 49–54. The preface to the 1953 critical edition of the opera also details the various revisions to the opera in tabular form. See Bedřich Smetana, Prodaná nevěsta (Prague, 1953). An illustrated history of all productions of The Bartered Bride at the National Theatre in Prague is given in Jan Panenka and Taťána Součkova, Prodaná nevěsta na jevištích Prozatímního a Národního divadla 1866–2004 (Prague, 2004).
6 The prospect of a Paris premiere for The Bartered Bride is discussed in a letter from the Ministry to the Paris embassy from 9 February 1925. It reads in part: ‘The Ministry of Foreign Affairs, responding to the above-mentioned letter advises that, as is known to the local office, it is considering the possibility of a French performance of The Bartered Bride on the stage of the Opéra Comique in Paris. The participation of Czechoslovakia would consist only of the sending of appropriate artistic representatives to Paris for the preparation of the work.’ ‘Ministerstvo zahraničních věcí, odpovídajíc k shora uvedenému dopisu, upozorňuje, že, jak tamnímu úřadu známo, uvažuje se o tom, aby “Prodaná nevěsta” byla uvedena ve francouzském provedení na scénu Komické opery v Paříži. Účast Československa by spočívala jen v tom, že by vyslalo příslušné umělecké činitele do Paříže k nastudování a scénování díla.’ Underlining in the original. See ‘Zájezd pražské opery do Ženevy’, 9 February 1925, III. Section 1918–39, box 389, Ministry of Foreign Affairs, Prague.
7 See ‘Přenos Prodané nevěsty v Paříže’, Lidové noviny (27 October 1928, evening edition), 2. I discuss the radio broadcast in greater detail below.
8 ‘Après cette heureuse manifestation de l’art interallié, une question se présente à notre esprit: quand donc MM. les directeurs de l’Opéra-Comique siégeront-ils au palais de la Société des Nations?’ André Bloch, ‘L’art et la diplomatie fraternisent à l’Opéra Comique’, Le Radical (28 October 1928), given in ‘Prodaná nevěsta’ v Paříži, inv. number F118, vol. 1, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
9 See here Ellis, Katharine, ‘ Mireille’s Homecoming? Gounod, Mistral, and the Midi’, Journal of the American Musicological Society 65 (2012), 463–509 Google Scholar. Ellis discusses differing French reactions to Gounod’s opera Mireille, which showcased the tensions inherent in coming to terms with a kind of ‘internal exotic’ represented by Provençal culture. Many of the same universalising/othering discourses and centralising ambitions of Paris at play in the French reception of The Bartered Bride are also present in Ellis’s discussion of the reception of Gounod’s opera.
10 David Brodbeck has discussed the Czech contribution to the 1892 International Exhibition of Music and Theatre in Vienna, which included the fateful performance of The Bartered Bride; however, his article focuses primarily on German perceptions of the event. No comparable study exists in the Anglophone literature regarding Czech perspectives. See David Brodbeck, ‘“Ausgleichs-Abende”: The First Viennese Performances of Smetana’s The Bartered Bride’, Austrian Studies 17 (2009), 43–61. The importance of this premiere for Czech music historiography is hard to overstate. The Bartered Bride’s triumph in the imperial capital was the lens through which international performances of the opera were viewed for decades to come; for example, a review of a performance in Barcelona in 1924 referred to the Vienna exhibition as the point from which the opera ‘took off to the world’. See Nč., ‘Různé zprávy. Česká vesnice ve Španělsku’, Venkov (15 February 1924), 3.
11 This connection was made quite explicitly on the occasion of The Bartered Bride’s thousandth performance on 30 May 1927 at the National Theatre in Prague. Prezident-osvoboditel (president-liberator) Masaryk had been re-elected on 27 May, just three days before the jubilee performance, which he also attended. The newspaper České slovo, reporting on the occasion, closed its review with the following: ‘Smetana is valued as a national genius and artist. But we must complete this image with a final valuation: Smetana as co-creator of our revolution and even of our glorious liberation. Smetana-Liberator!’ ‘Smetana je hodnotou jako národní genius a umělec. Ale obraz si musíme doplnit závěrečnou hodnotou: Smetana jako spolutvůrce našeho odboje i našeho slavného osvobození. Smetana-Osvoboditel!’ See ‘Jubileum Prodané nevěsty’, České slovo (31 May 1927), 1.
12 For a discussion of the Locarno treaties and their results in general, see Steiner, Zara, The Lights that Failed: European International History, 1919–1933 (Oxford, 2005), 387–430 CrossRefGoogle Scholar. Piotr S. Wandycz extensively covers the question of France’s attempts to create a barrière de l’est comprising Czechoslovakia and Poland as well as with the impacts of the Locarno treaties on these efforts. While the treaties allayed to an extent France’s territorial and security concerns regarding Germany and thereby obviated the pressing need for eastern containment, France continued to cultivate its many alliances as a part of the greater diplomatic game through the rest of the 1920s and into the 1930s: Piotr S. Wandycz, France and Her Eastern Allies 1919–1925 (Minneapolis, 1962), esp. 341–89, as well as The Twilight of French Eastern Alliances 1926–1936 (Princeton, 1988), 3–46.
13 An account of the reasons for, and failures of, the ‘spirit of Locarno’ is given in J.B. Duroselle, ‘Reconsiderations: The Spirit of Locarno: Illusions of Pactomania’, Foreign Affairs 50 (1972), 752–64.
14 For a discussion of appeals to musical universality as a foundation for diplomacy, see David Mahiet, Mark Ferraguto and Rebekah Ahrendt, ‘Introduction’, in Music and Diplomacy from the Early Modern Era to the Present (New York, 2014), 5–7, as well as Ansari, Emily Abrams, ‘Aaron Copland and the Politics of Cultural Diplomacy’, Journal of the Society for American Music 5 (2011), 344–346 CrossRefGoogle Scholar.
15 ‘Pro nás pak znamená “Prodaná nevěsta” kus naší národní duše. Ztělesněny jsou tu ideální vlastnosti našeho lidu, věrnost, chytrost, věcnost i zdravá radostnost.’ Boleslav Vomáčka, ‘Jubileum Prodané nevěsty’, Listy hudební matice 6 (1927), 293.
16 See J.B., ‘Pařížská Prodaná nevěsta v rozhlasu’, Národní politika (28 October 1928), 12.
17 I am following Wendy Kozol here when she states that transnational historical studies ‘examine how cultural practices and ideologies shape, constrain, or enable the economic, social, and political conditions in which people and goods circulate within local, regional, and global locales’. In this context, people and goods could be taken to include opera as a cultural commodity. See Bayly, C.A. et al., ‘ AHR Conversation: On Transnational History’, The American Historical Review 111 (2006), 1441–1464 CrossRefGoogle Scholar. An overview of the transnational literature in the field of history is given in Simon Macdonald, ‘Transnational History: A Review of Past and Present Scholarship’, the website of the UCL Centre for Transnational History www.ucl.ac.uk/cth/objectives/simon_macdonald_tns_review (accessed 21 July 2015).
18 See Kreuzer, Gundula, Verdi and the Germans (Cambridge, 2010)Google Scholar, and Alexander, Tamsin, ‘Decentralising via Russia: Glinka’s A Life for the Tsar in Nice, 1890’, Cambridge Opera Journal 27 (2015), 35–62 CrossRefGoogle Scholar. See also Walton, Benjamin, ‘Italian Operatic Fantasies in Latin America’, Journal of Modern Italian History 17 (2012), 460–471 CrossRefGoogle Scholar.
19 Tyrrell, John, Czech Opera (Cambridge, 1988), 117 Google Scholar.
20 Tyrrell, Czech Opera, 72–4.
21 For the paradigmatic discussion of the idea of an essential Czechness that could be communicated by music, see Beckerman, Michael, ‘In Search of Czechness in Music’, 19th-Century Music 10 (1986), 61–73 CrossRefGoogle Scholar.
22 Derek Sayer, The Coasts of Bohemia (Princeton, 1998), 25.
23 Tyrrell, Czech Opera, 11.
24 See Locke, Brian, Opera and Ideology in Prague: Polemics and Practice at the National Theatre, 1900–1938 (Rochester, 2006)Google Scholar, esp. 37–8 and 120–1. For a discussion of the musical world of Prague at the turn of century more broadly, including its connections to European modernist movements, see Ottlová, Marta, ‘Jiný svět hudby přelomu století’, Hudební věda 37 (2000), 77–86 Google Scholar.
25 Locke, Opera and Ideology in Prague, 110–54.
26 For a representative example, see Otakar Šourek, ‘V den svateční’, Venkov (2 March 1924), 1.
27 On Nejedlý’s relationship to the larger Prague musical community post-1918, see Jiří Křesťan, ‘Srdce Václava Talicha se ztratilo: K problému národní očisty (1. část)’, Soudobé dějiny 16 (2009), 72–7.
28 Vomáčka was a graduate of the Prague conservatory and student of Vítěslav Novák, who was himself a student of Antonín Dvořák. While the journal was founded as an alternative to the polemics of the Nejedlý school, its editor no doubt felt the influence of Prague’s musical politics as a student of Novák, whom Nejedlý resolutely opposed. Regardless of their political and aesthetic differences, however, both Novák and Nejedlý appear to have revered Smetana. See Locke, Opera and Ideology in Prague, 120.
29 ‘V celé operní literatuře je málo děl tak šťastných, jako je “Prodaná nevěsta” … Zdá se, jako by neznámý genius řídil její osudy cestami největší slávy a největšího úspěchu.’ Vomáčka, ‘Jubileum’, 293.
30 ‘v dohledné době zazní i v nepřístupné Paříži a dojista pak i na dalších scénách cizích’. Vomáčka, ‘Jubileum’, 293.
31 ‘[v] největších doménách světovosti’. Vomáčka, ‘Jubileum’, 293.
32 ‘Co způsobuje tuto rostoucí oblibu “Prodané nevěsty?” V cizině jistě především její čistě hudební krasy, její lidová prostota, skvěle a mistrně vyjádřená … Při tom hřejivá prostota děje a k srdci mluvící hudebnost. Je tu lidovost v nejširším slova smyslu, umění, jemuž rozumí každý duch i srdce schopné přímého vnímání, avšak je to lidovost i v nejvyšším slova smyslu, protože jest vyjádřena dokonale uměleckou formou.’ Vomáčka, ‘Jubileum’, 293–4.
33 For more on Smetana’s rejection of folk song and the concurrent critical insistence that he was inevitably and immediately nationally marked, see Richard Taruskin, The Oxford History of Western Music, vol. 3 (Oxford, 2005), 448–52.
34 See Gellner, Ernest, Nations and Nationalism (Ithaca, 1983), 57 Google Scholar.
35 In this regard Smetana was treated similarly to Mikhail Glinka. Both were considered to be the founders of their respective national schools, which they had largely accomplished by getting their music recognised on the same level as Western Europe. Both, moreover, were viewed internationally as the first authentically nationalist composers of their country and domestically as the first universal geniuses of their nation. See Richard Taruskin, ‘Some Thoughts on the History and Historiography of Russian Music’, in On Russian Music (Berkeley, 2008), 28–30.
36 His disagreements with Nejedlý and the critic’s circle were loud and frequent; see Thomas D. Svatos, ‘Martinů on Music and Culture: A View From his Parisian Criticism and 1940s Notes’, PhD diss., University of California Santa Barbara (2001), esp. 4–14 and 59–83.
37 ‘Česká hudba v Paříži’, Listy hudební matice 4 (1924), 124. On Jane Bathori’s importance to the avant-garde musical scene in interwar Paris, see Barbara Kelly, Music and Ultra-Modernism in France: A Fragile Consensus, 1913–1939 (Woodbridge, 2013), 50–4.
38 See ‘La Musique Tchèque, par Henri Hantich’, La Revue mondiale (Ancienne ‘Revue des revues’) 74 (1908), 97–8.
39 ‘nejlepší vůle vypravit je nikoliv jako nějakou příležitostnou slavnost s dobročinným účelem, nýbrž jako klasické dílo, jež má vstoupit v repertoár francouzské opery. A tu musí rozhodovat jen divadlo samo, kterou dobu uzná k tomu za nejpříhodnější a kdy bude disponovat k náležitému nastudování a vypravení jak dostatečným časem, tak nejlepšími a nejvýhodnějšími umělci.’ K., ‘“Prodaná nevěsta” v Paříži’, Listy hudební matice 6 (1927), 236.
40 ‘cizina se zvýšenou intensivností obrací pozornost svoji k české hudbě. V desátém roce české republiky konečně snad splněno to, oč několik generací o plné půlstoletí usilovně pracovalo: “Prodanou nevěstu” v Paříži.’ Antonín Šilhan, ‘Česká hudba ve svobodné vlasti’, X let naší kultury (Příloha ‘Národních listů’ k číslu 299) (28 October 1928), 1.
41 See ‘Přehled úřední činnosti v II. pololetí 1928’, I. Section 1918–39, box 82, Ministry of Foreign Affairs, Prague. At least two of these articles were written by Bohuslav Martinů.
42 ‘La Fiancée Vendue, que l’Opéra-Comique a choisie pour célébrer les dix années de liberté définitive de la Bohême et l’amitié franco-tchèque, est certainement l’œuvre la plus typique de Smetana. Il y a incarné la bonhomie joyeuse qui est la vertu cardinale de son peuple; il y a glorifié la vie paysanne qui, à cette bienheureuse époque, n’avait encore rien perdu de sa mouvante poésie; il y a réussi, mieux qu’en aucune autre occasion peut-être, cette fusion difficile entre le “national” et l’“universel” qui, seule, assure la durée et une large renommée.’ Lucien Bourguès, ‘Smetana, musicien national du peuple tchèque’, L’Europe nouvelle (20 October 1928), in ‘Prodaná nevěsta’ v Paříži, inv. number F118, vol. 1, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
43 ‘et ces tableaux typiques de la vie paysanne tchèque, interprétés par les meilleurs artistes de notre grand théâtre subventionné, montreront symboliquement les liens étroits qui unissent la France à la République sœur des bords de la Vltana [sic]’. Louis Schneider, ‘Avant La Fiancée vendue’, Le Gaulois (17 October 1928), in ‘Prodaná nevěsta’ v Paříži, inv. number F118, vol. 1, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague. Schneider’s equating of Prague with the whole of Czechoslovakia perhaps betrays another level of exoticist incomprehension, not to mention that he misspells the name of the Vltava river.
44 ‘V předvedení “Prodané nevěsty” na pařížské scéně spatřuje symbol úzkých svazků, existujících mezi republikou československou a Francií, svazků, které tímto kulturním činem budou ještě více zesíleny.’ ‘Paříž nadšena dílem Bedřicha Smetany’, Nová doba (26 October 1928), 1.
45 ‘et notamment dans la musique patriotique et nationale de Smetana, La Fiancée vendue est éminemment représentative de tout ce que cette âme a de sentiment poétique, de vibrant enthousiasme, de rude vigueur, de malice spirituelle’. ‘Un festival tchèchoslovaque a L’Opéra Comique’, Le Monde illustré (20 October 1928), in ‘Prodaná nevěsta’ v Paříži, inv. number F118, vol. 1, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
46 For example, Jean Pouleigh, writing in Le Carnet de la semaine, made the following comparison: ‘It is just that Czechoslovakia piously maintains the cult of Smetana, who did for little yet big-hearted Bohemia what Glinka, serving as forerunner, did for the immense Russia of the “Five”.’ ‘Il est juste que la Tchècoslovaquie entretienne pieusement le culte de Smetana qui a fait pour la petite Bohême au grand cœur ce que Glinka l’ancêtre fit pour l’immense Russie des “Cinq”.’ Jean Pouleigh, ‘Un grand musicien tchèque’, Le Carnet de la semaine 13 (1924), in ‘Prodaná nevěsta’ v Paříži, inv. number F118, vol. 1, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
47 See Michael Beckerman, New Worlds of Dvořák (New York, 2003), 223–4.
48 Some of the words attributed to Osuská in the interview in La Liberté, however, directly match what was published in La Monde illustré two days earlier as an entirely separate article, quoted above, suggesting there were some liberties being taken among the French newspapers of the time.
49 ‘Vous savez que nous avons toujours gardé jalousement le trésor de notre musique populaire. Durant de nombreux lustres, sous la domination étrangère, notre peuple n’a guère eu d’autre moyen d’exprimer sa conscience nationale. Le temps de Smetana a été celui du complet réveil de cette conscience, dans tous les domaines. Mais quand nous disons qu’il a créé notre musique nationale, il faut comprendre qu’il a fondé notre art musical moderne, en le mettant en harmonie avec l’art musical universel. – En somme, madame, si je comprends bien, Smetana, c’est votre Chopin. – Exactement. Ce que Chopin, par exemple, a fait pour la mazurka, danse nationale polonaise, Smetana l’a fait pour la polka, danse nationale tchècoslovaque.’ Francis Baumal, ‘La fiancée vendue: Interview de Mme Stephen Osuska’, Paris soir (22 October 1928), in ‘Prodaná nevěsta’ v Paříži, inv. number F118, vol. 1, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
50 ‘fête toute symbolique d’ailleurs, et qui consacrera officiellement l’amitié qui unit les deux grandes nations de Čecoslovaquie et de France’. Gibert Chérest, visiting card (12 October 1928), inv. number 34/88, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
51 ‘La Fiancée vendue éveillera pour moi les temps où je conspirai avec mes frères et amis tchèques pour l’indépendance et la liberté de leur chère Patrie.’ C. Mège, letter (24 October 1928), inv. number 34/88, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
52 ‘Nous serons heureux de fêter avec vous l’anniversaire de votre République et aussi votre cher Président … que nous y avons été reçus en vieux amis’. Vincent d’Indy, letter (7 October 1928), inv. number 34/88, Muzeum Bedřicha Smetany, Prague.
53 ‘Kultura hlasová i měkkost řeči francouzské … daly melodiím Smetanovým živelní krásu zvukovou’. L.K., ‘K triumfu “Prodané nevěsty” v Paříži’, České slovo (27 October 1928, evening edition), 5.
54 ‘Evropa poslouchala včera “Prodanou nevěstu”’, Národní listy (27 October 1928), 2.
55 ‘neboť s přidruženými stanicemi vysilalo premiéru přes dvacet stanic, tedy téměř polovina evropského počtu’ Národní listy (27 October 1928), 2.
56 See ‘Rozhlas. Prodaná nevěsta v Paříži’, Národní politika (26 October 1928), 11, and ‘Přenos Prodané nevěsty v Paříži’, 2. The latter gives the estimated number of listeners as around two million. In a second article Národní politika estimated there were ‘at least’ [nejméne] three or four million listeners. See J.B., ‘Pařížská Prodaná nevěsta v rozhlasu’, 12.
57 ‘V pražských ulicích stály před megafony celé zástupy, sotva dýchajíce napětím a pozorností.’ Mj., ‘Včerejší večer v pražských ulicích’, České slovo (27 October 1928), 4. A 1937 report for the Czechoslovak radio service Radiojournal put the number of licensed Czechoslovak listeners at 238,341 in 1928. Statistics from the same report for the year 1936 suggest that, eight years after the gala, there were approximately five to six million registered listeners in the wider European area where The Bartered Bride would have been broadcast. It is therefore conceivable that the more conservative estimates of two to three million potential listeners in 1928 might not have been far from the truth, especially if public loudspeakers were in use in other cities besides Prague and Brno. See Lenka Čábelová, Radiojournal: Rozhlasové vysílání v Čechách a na Moravě v letech 1923–1939 (Praha, 2003), 71–4.
58 Pražák, Prodaná nevěsta, 303.
59 See La Fiancée vendue, opéra-comique en trois actes de Bedřich Smetana: Gala du 26 Octobre 1928 au Thêatre National de L’Opéra-Comique (Paris, 1928) as well as Julien Tiersot, Smetana (Paris, 1926). Unsurprisingly, French composers also figured heavily as positive comparisons for Smetana; Tiersot mentions César Franck, Édouard Lalo, Ernest Reyer and Daniel Auber in the course of his text for the programme book.
60 ‘Výkon orchestru i herců svědčí o tom, že byl duch Smetanovy opery dokonale pochopen. Měli jsme skutečně dojem, jakoby hra byla přenášena z našeho Národního divadla.’ ‘“Prodaná nevěsta” stává se evropskou sensací’, České slovo (27 October 1928), 4.
61 ‘constituait, dans son ensemble, un fidèle image de l’opéra de Smetana, et atteignait un niveau artistique au-dessus de la moyenne’. Silvestr Hippman, ‘“Prodaná nevěsta” v Paříži’, Tempo 8 (November 1928), 41. Article abstracts for Tempo, from which this quote was drawn, were published in French – another means of expressing affinity with French culture. The full articles were in Czech.
62 ‘Možno říci, že “Prodaná” v Komické opeře na scéně skutečně žije a to jest nejdůležitější, uvážíme-li, že má získat zájem cizího národa, kterému nutno přednosti partitury podat co nejzřetelněji, neboť on nemá k dílu historických vztahů, jako my, kterým stačí slova “Rozmysli si, Mařenko”, abychom si vybavili obraz homérské lapidárnosti.’ Hippman, ‘“Prodaná nevěsta” v Paříži’, 52.
63 ‘dosud žádný cizí skladatel neměl tak slavnostní, tak skvělé premiéry, jakou připravila Paříž – třebaže tak opožděně – naší Prodané!’ Miloslava Sísová, ‘Francouzská premiera “Prodané nevěsty”’, Národní listy (27 October 1928), 2.
64 ‘Nestarali se o realismus a o to, čemu se říká “historická pravda”, jako se žádný režisér nemůže starat o realismus moliérovského nebo shakespearovského ovzduší, chce-li podat a pochopit Moliéra či Shakespeara. A v tom se jeví podstata francouzského provedení: je vyváženější, jasnější, logičtější a vyrovnanější než jsou představení naše a zvláště pak německá.’ Sísová, ‘Francouzská premiera’, 2.
65 For an overview of international musical relations between Czechoslovakia and other countries at this time, see Bek, ‘Mezinárodní styky’, 628–48. For Francophilia in the realms of visual art, literature and architecture, see Sayer, The Coasts of Bohemia, 195–220.
66 ‘Mohu vás ujistit, že je naprosto životné a upřímné. Není v naší tradici, ale žije svým životem. Tato nová pařížská tradice se mi líbí, protože je prostá, nestrojená, logická, vyvěrající z toho, co je napsáno v notách a textu.’ Bohuslav Martinů, ‘Poučení z “Prodané nevěsty”’, Přítomnost 5 (1928), rpt. in Miloš Šafránek, Bohuslav Martinů: Domov, Hudba a Svět (Prague, 1966), 105.
67 ‘Nemohu žádat, aby mi francouzský orchestr zahrál “počesku”, neboť nikdy nedosáhne té vřelosti smyčců jako orchestr náš. Ale přesvědčí mne opravdový život na scéně. Mařenka v Paříži je jiná než u nás, ale je krásná ve své prostotě.’ Martinů, ‘Poučení’, 105.
68 ‘snad tu hrály – podvědomě – roli i momenty politické; před válkou Čechy byly v celku ve Francii politické X … Ale vynášet do nebes Paříž za to, že hraje “Prodanou nevěstu?” Za něco, co se stalo v celé řadě německých měst, nemluvíme-li o jiných? Byli bychom si příliš málo vědomi ceny Smetanovy hudby, kdybychom viděli v provozování “Prodané nevěsty” přílis velkou úslužku Francie tam, kde můžeme mluvit o – opožděné samozřejmosti’. V.G., ‘“Prodaná nevěsta” v Paříži’, Přítomnost 5 (1928), 657.
69 ‘ale neradi jsme viděli, že to musili býti právě čeští diplomati, kteří vymohli toto provedení. Všude jinde byla “Prodaná” provozována z úcty k dílu, jen zde se čekalo na intervence diplomatů a diplomatek … museli teprve dokazovati naivní propagátoři, kteři toho docílili zase spíše jako dar k 28. říjnu, nežli jako pietní akt geniu Smetanovu.’ ‘Proč bychom se těšili’, Česká hudba 32 (1928), 24.
70 ‘Na štěstí však svět nečekal na Paříž a přijal již dávno operu za dílo světového repertoáru a tak pařížští a pražští klakéři a obdivovatelé přišli pozdě. … ale tvrdíme pouze, že pro nas toto vítězství není hudební událostí. Bylo by jí bývala před 20 nebo 30 lety; dnes je pouze událostí politickou – úspěchem diplomatickým, a to je právě to nehezké a nedůstojné.’ ‘Proč bychom se těšili’, 24–25.
71 ‘Pod státním znakem otvírá se nyní našemu umění svět docela jinak, než bylo jindy a české umění počíná expandovati, kam se dříve nedostalo. Právě tyto dny v Paříži prováděná “Prodaná nevěsta” jest toho dokladem: myslíte, že bez podpory státního spojenectví zněly by nad Seinou její melodie?’ Jaroslav Hilbert, ‘České umění a stát’, Venkov (27 October 1928), 4.
72 ‘Au contraire, les auditeurs qui, de la Bohême, ne connaissent guère que la somptuosité farouche de Prague, risqueront de trouver assez inégales à leur souvenir et à leur attente les gentilles images de la Fiancée vendue: ce n’est pas le superbe Hradschin, c’est une avenante cabane de paysans.’ Jean Chantavoine, ‘La Semaine Musicale – Opéra-Comique’, Le Ménestrel 90 (2 November 1928), 456.
73 ‘La danse étant pour les campagnards de Bohême, un divertissement quasi instinctif, ce caractère dansant des chœurs leur donne, pour les compatriotes de Smetana, un cachet de vérité locale: les étrangers, en revanche, sont plutôt gênés d’entendre des choeurs si passifs chanter une musique si active et trémoussante. Musique vive, au surplus, alerte, fraîche, d’une invention mélodique primesautière, mais assez courte et qui, en fait de développement, tombe vite dans les formules et les redites.’ Chantavoine, ‘La Semaine Musicale’, 457.
74 ‘Un Opéra-comique tchèque à Paris’, L’Illustration 86 (30 October 1928), 456.
75 ‘Là nous surprenons la qualité secrète du génie tchèque dans sa mélancolie tendre et sa grâce aventureuse. Le reste est d’une inspiration facile, d’un ornement suranné. D’ailleurs, M. Julien Tiersot, dans sa fine étude sur Smetana, a ingénieusement remarqué que la chanson populaire de Bohême n’a pas une figure natale nettement circonscrite. Les styles du folklore occidental et oriental ont tour à tour pesé sur son développement. Il est impossible à Smetana d’acquérir une originalité tranchante, même quand il s’en tient aux rythmes nationaux.’ Henry Malherbe, ‘Chronique Musicale’, Le Temps (31 October 1928), 3.
76 ‘Il a été le militant de l’indépendance, le compositeur d’une conspiration, le musicien prophétique de la délivrance tchèque, le précurseur à l’étincelle politique sacrée … Les notes de ses mélodies s’alignaient sur les portées comme des rangées d’insurgés. Il brandissait ses partitions comme des drapeaux.’ Malherbe, ‘Chronique’, 3.
77 ‘La Bohême s’arrachant aux serres de l’aigle bicéphale est devenue la prospère Tchécoslovaquie. Le sagesse politique et l’énergie d’un Masaryk et d’un Benès, l’épopée d’un Milan Stefanik, le Hoche de sa patrie, le sacrifice de milliers de légionnaires aux fronts de Champagne et de Galicie, ont fait libre cette nation chevaleresque qui nous a toujours si fidèlement aimés, et nos artistes ont toujours été fêtés dans sa capitale aux cent tours. C’est elle qui nous invite aujourd’hui à mieux connaître, à honorer le grand ouvrier infortuné de sa renaissance musicale.’ Camille Mauclair, ‘L’hommage à Frédéric Smetana’, Le Figaro (26 October 1928), 1.
78 ‘dérivent de la forme traditionnelle du vieil opéra-comique de Mozart, de Dalayrac, de Boieldieu. La vivacité de la déclamation procède du tour rossinien’. Ch. Tenroc, ‘Les Théâtres’, Le Courrier musical (15 November 1928), 641.
79 ‘une allégresse un peu rustique, un peu rude, un peu sauvage même pour notre goût latin, mais sincère et communicative’. Daniel Muller, ‘La Fiancée vendue et l’art de Smetana’, La Revue musicale 9 (1928), 495.
80 ‘un musicien d’âme, au même titre qu’un Mozart, qu’un Beethoven ou qu’un Wagner’. Muller, ‘La Fiancée vendue’, 494.
81 This may in part be due to the fact that both Hippman and Martinů were trained as classical musicians and had composing experience.
82 ‘uvedení do Paříže bylo nejvhodnější oslavou desátého výročí republiky’. See ‘Přehled úřední činnosti v II. pololetí 1928’, 1, I. Section 1918–39, box 82, Ministry of Foreign Affairs, Prague.
83 ‘Uvedení “Prodané nevěsty” na scénu pařížské Komické Opery v říjnu 1928 znamenalo velkou událost v kulturních stycích česko-francouzských. Byl to veliký čin propagační s hlediska československého, který ve vysoké míře prospěl zároveň francouzské věci u nás. Simultánní vysílaní “Prodané nevěsty” radiem z Paříže do Československa, celé Střední Evropy a po celé Francii 26. ríjna a 16. prosince 1928 posílilo velmi účinně vzájemné vztahy mezi Francií a Československem nehledě k tomu, že již samo provedení Smetanovy opery v Paříži posílilo sympatie nejširších československých vrstev k Francii.’ Čeněk Vincent Ibl, ‘Kulturní přehled’, ‘Periodická politka zpráva za ríjen, listopad, prosinec 1928’, 51, Politické zprávy: Francie – Paříž, 1928, vol. 2, Ministry of Foreign Affairs, Prague.
84 ‘Ukázalo se, že Československo má ve francouzském tisku řadu nejoddanějších přátel’. Ibl, ‘Kulturní přehled’, 51.
85 See Zdeněk Nejedlý, Pařížská Prodaná nevěsta čili černý den v Národním divadle (Prague, 1929).
86 Pražák, Prodaná nevěsta, 306–7.
